Stairway to Heaven

Toto je jeden z těch dní, kdy se cítím mizerně bez zjevného důvodu. Vlastně, tuším proč.

Další polovina krabičky lehkých Marlborek padla za vlast. Možná bych se nad tím už měla zamyslet.
Měla bych.



Zítra se uvidím se svou kamarádkou - doufám. Pokud jí do toho opět něco nevleze.

Po dnešním dni to vypadá, že ve škole ještě nějakou tu chvíli setrvám. Ach, chybí mi ty časy, kdy jsem ke štěstí potřebovala víc, než 40%. (Pod čtyřicet procent je to něco jako pětka)

Všude kolem mě voní Platinum Egoist. Měla bych přestat krást v Douglasu testovací papírky. Jakoby mi nestačilo, že tak voní můj spolužák Karel :)

Našla jsem svůj starý deník. Nebyl zas tak starý, ani ne dva roky zpátky. Popravdě, divila jsem se sama sobě. Na druhou stranu si ale dokážu představit, jak by se divilo moje "mladší já" , kdyby mu někdo řekl, jak bude vypadat dnes. A to neznamená nutně něco špatného.

Dnes mi bylo řečeno, že jsem zlá. Člověku, který mi to řekl, děkuji. V tu chvíli to bylo založeno na pravdě.

Znáte ty gumové "náramky", které se prodávají v hračkářství? Ty barevné gumičky různých tvarů? Jsou úžasné. :)

Má kamarádka, se kterou bych si teď psala, je kdovíkde, takže mi nezbývá nic jiného, než si pustit Hurvínka (či "Synchronicity" nebo "Dears" . Záleží na náladě) a jít spát.

Hurvínkova abeceda slušného chování
(První rada říká ti, jak se doma chovati)

Spejbl: U stolu se zásadně nečešu!

Hurvínek: Proč by se taky česal, tatí?

Bábinka: Pan Spejbl myslí, že ani rozcuchaný...

Hurvínek: Jak se může rozcuchat, když jeho vlas patří dávné minulosti?

Bábinka: Ani rozcuchaný člověk se u stolu nečeše. Zrovna tak si nečistí nehty, když má za nimi smutek.

Hurvínek: Ten rozcuchaný člověk?

Mánička: To jsou dva, Hurvínku. Jeden je rozcuchaný, a druhý má smutek za nehty.

Hurvínek: No to se nám tedy sešla pěkná společnost!

Spejbl: To byl příklad, že ano...

Hurvínek: JO TÁÁÁK!