Hudba mého srdce a mysli II. (Gackt)

A je to tady. Gackt. Tohle je dle mého názoru jeho nejkrásnější fotka. Když jsem ji viděla poprvé, napadlo mě k tomu jediné slovo - "dokonalý" . Vím, zním jako nějaká svým ajdolem posedlá fangirla. Možná jsem.

S Gacktem jsem se poprvé „setkala“ asi před dvěmi lety. Bylo to přes jeho zřejmě nejznámější písničku –Vanilla. Neudělal na mě dojem hned. Tehdy jsem koukala na anime, nejčastěji na yaoi, tak jsem považovala text za nanejvýše humorný, a to bylo vše. Ale Vanillu jsem poslouchala dál, když jsem si potřebovala zvednout náladu, a podobně. A postupně jsem začala rozklinkávat jiné jeho písničky, které mi youtube nabídlo. Last Song,  Love Letter. A šlo to ráz na ráz.

Zamilovala jsem se do jeho hlasu. Začala jsem si o něm zjišťovat informace. Začala jsem milovat jeho. Úplný zlom nastal, když jsem slyšela píseň "Dears" .

Kdysi jsem trpěla depresemi. Co mě zachránilo, byla jeho hudba, jeho hlas. Nedokážu popsat, co k němu cítím. Nedávno jsem našla na tumblru obrázek, který to však přesně vystihl.

  

Tohle léto jsem navštívila jeho koncert v Paříži. Byla to nejlepší noc v mém životě. Nevěděla jsem, co dělat.  Byla jsem ve třetí řadě, všichni se na mě tlačili, bylo mi jedno, kdo do mě vráží, píchalo mě v boku, bolely mě nohy, nevěděla jsem, jestli druhý den budu moct mluvit... bylo mi to všechno jedno. Křičela jsem a skákala, jak jsem jen mohla. Když hodil košili do publika, podařilo se mi urvat si kus. Je to jedna z nejcennějších věcí, které mám.

  Před chvílí jsem volala s kamarádkou. Byla na koncertě Versailles ve Vídni. Povídala mi, jak objala Terua, jak pohladila Kamija po tváři. Nezáviděla jsem jí, to vůbec, naopak jsem jí to přála. Versailles moc neposlouchám. Mrzelo mě jen, že jsem si na Gackta nesáhla. Nevím, jak mu zaplatit za to všechno, co pro mě udělal. Asi není způsob, jak mu to vrátit.  Netrápí mě, že neví, že existuji. Nejsem fangirla typu Prorokyně, která si maluje život se svým ajdolem, a naivně si myslí, že se ho někdy dočká. To ani náhodou. Jen si myslím, že by měl vědět. On si váží svých fanoušků. Myslím, že by to slyšel rád.

  O své první "srdcovce" jsem již psala, Dears. Tu druhou jsem poprvé slyšela na koncertě. All my Love. (Bohužel jí už smazali z youtubka, nyní jen děkuji bohu, že jsem si jí stáhla, i když bez videa.) 

Close your eyes.
Feel you soul.
All for love.
SHOW YOUR HEART.

V tu chvíli brečela celá hala. I já. Příští rok určitě pojedu znovu. Přemýšlela jsem o tom, že napíšu vzkaz, který mu potom hodím na podium. Ale připadá mi to takové... ohrané, snad až pozérské, když to popíšu s velkou nadsázkou. Kdybych mu to měla říct, tak jedině osobně. Škoda, že po koncertě nepořádá "setkání s fanoušky", jako to dělají například Versailles. Ale možná si to přecijen raději nechám pro sebe.

Heh... podařilo se mi napast článek o Gacktovi, aniž bych v něm zmínila slovo "magnum".

Škoda. Tak tedy, na závěr:

MAGNUM