Report z koncertu Gackta (21.července, Paříž)

No, konečně jsem se k tomu dokopala - o tři měsíce později. Nevadí, dobře, že vůbec někdy. Tak tedy, jde se na to.

Když jsme se ráno probudily, bylo naše nadšení obrovské. Ale díky mojí máti, jsme musely ráno na Ajfélovku, ačkoli jsme tam byly dva dny předtím. Nyní přeskočím kapitolu o tom, jak jsem se nudila a nutila Oroslava jít jako žába. Díky návštěvě oné věže jsme tedy, místo plánovaného "dorazíme pět hodin předem", dorazily předem pouze o tři a půl hodiny. Byl tam již dav lidí. 

Myslely jsme, že nás z toho jebne. Naštěstí jsme  poté zjistily, že půlku zdánlivého davu tvoří skupinka deseti lidí, posedávajících na dekách před vchodem. Už jsme byly o něco klidnější.

Máti nám koupila tousty a kolu. Chtěli jsme, aby nám koupila Magnumy, bohužel je v obchodě neměli. Po necelé třičtvrtě hodině jsme se posadily na zem a sledovaly Iriho ( ehm ... :D).

Následující fotka je prosím názorná ukázka mého "Proderu se do davu!"

....neprodrala.

Když bylo sedm, a koncert měl začít, stále jsme stáli ve frontě před halou, a nikde nikdo. Když konečně někdo dorazil, překvapilo mě, jak se francouzi a francouzsky chovali ohleduplně. Tedy až na jednu babu, která nás neustále snažila odstrkovat. Nakonec jsme stejně byli před ní. I když mluvila francouzsky, bylo nám jasné, že nás pomlouvá se svými přáteli :D

Když nás konečně pustili dovnitř, první, co jsme udělaly, byl prudký úprk směrem podium. Dostaly jsme přibližně do třetí řady. Když byla místa zabraná, šla jsem koupit suvenýry. V tu chvíli nastal problém z penězi. Běžela jsem k Oroušovi zpátky pro další peníze nadvakrát. O tři čtvrtě hodiny později, než měl koncert začít, koncert začal.


První se objevila Příšera (Tímto se omlouvám všem kolemjdoucím Jonovým fanynkám a dovoluji jim, napsat mi nenávistný komentář). A za ní Gackt. Když se tam objevil, moje myšlenky vypadaly asi takhle:

"asfkahfknjdahiohfadklmarrymesajdghsjdk."

Pak mé myšlenky upgradovaly na:

"Sakra to ne, to nemůže být Gackt, ten Gackt, mé osobní božstvo, ten Gackt, o kterém píšeme WTF, ten Gackt... ten Gackt.... asfkahfknjdahiohfadklmarrymesajdghsjdk"

Po pár minutách koncertu jsem byla schopna rozumně uvažovat. Myslím, že to spíš, než síla mé vůle, zapříčinilo Jonovo neoholené podpaží. (takhle: Nemám vcelku nic proti neoholenému podpaží u mužů, ale když chce být do půl těla nahý, tedy, pokud to není někdo typu Bruce Willis, měl by si to podpaží oholit)

A pak to začalo. VANILLA. Viděla jsem světoborný pohyb pánví, Gacktovu otočku,  i stuff_ nechal_ na podiu_ vodivé_ kabely_dance. Než začali zpívat Vanillu, serval ze sebe košili, a hodil jí do publika. Byla roztrhaná do pěti minut. Tady je moje část.

(a ne, nepřistupuji k tomu, že mám "boží relikvii" tak lhostejně, jak to může vyznít :D)

V polovině koncertu jsem se rozbrečela. A brečela, s malými přestávkami, až do konce. Chvilkami jsem v myšlenkách nadávala na Jona, nýbrž jsem kvůli němu neslyšela Gackta zpívat. Oroslav na tom byla vesměs stejně. 

Když začalo "All my Love", brečel už celý sál. Ale o tom jsem vám již psala v jednom z minulých článků.
Když koncert zkončil, obvolala jsem kamarádky. Doteď si ze mě, díky mému fangirl záchvatu, dělají legraci. (A to jsem si fangirl záchvaty zakázala... fail) Pak jsme tam ještě všichni čekali, než vyjdou ven.

V době onoho hodinu a půl dlouhého čekání, jsme se seznámily s jistou francouzkou, která byla těhotná a měla na ruce vytetováno "Gackt". Chvíli jste si povídaly, ona si pak půjčila kus té košile, a znalecky zkonstatovala, že parfém, kterým tak krásně košile voněla, se jmenuje Platinum Egoist.

Pak už YFC vyšli, všichni si zafangirlili, a my, po nefalšovaném hudebním orgasmu odcházely na hotel.

Druhý den, první, co jsme udělaly, bylo, že jsme našly Sephoru, a v Sephoře i Platinum Egoist. Voněly jsme jako Gackt a nesly si s sebou každá nejméně sedm papírků na testery :D

Pak už nás čekala jen dlouhá cesta autobusem zpět. Ale řeknu vám, stálo to za to. Byl to jeden z nejlepších večerů mého života, ne-li nejlepší. Doufám, že budu moci vidět Boha znovu.  I kdyby mi do toho zas měla krákorat ta Příšera.

(Copyright na nápad ohledně "asfkahfknjdahiohfadklmarrymesajdghsjdk." patří Maki
a Copyrith na "nefalšovaný hudební orgasmus patří Carolině)